Well, well, well...

1. dubna 2013 v 13:45 | Dazy
http://mytinylittledreams.blogspot.com

(Protože chci štítky a basta :-P)
 

sobota // Happiness of Postmodern Age

30. března 2013 v 22:00 | Alí |  Ze života
Táákže. Nový měsíc, nový dyzajn, nové roční období, ale stále stejné počasí. Blé. Už se hrozně moc těším na jaro, na procházky přírodou, na trhání rostlin a jejich sušení, abych si mohla udělat nový herbář. (Škoda, že nemůžu použít svůj starý. Proč? Žádná kytka nemá kořen. A jejich schedy (pro mě to budou stejně vždycky tabulky) neobsahují všechny informace. Nově tam místo jednoduché lokality ("louka kousek od zastávky") má být region, fytogeografická oblast, obec, biotop, nadmořská výška a dopr- i GPS souřadnice. No, přesnost především, ale jak to udělám, to nevím ;-)

Škola je nudná. Máme málo předmětů, na polovinu už ani nechodím. Děláme systémy - všechno "stačí" umět latinsky, pak fyziku - taky sranda, ale mám dobře našlápnuto, takže to nakonec bude nejmenší zlo, ze cvičení z chemie máme arogantního panáka (pan češtinář z gymplu má konkureci), takže sečteno a podtrženo - letní semestr je prostě nuda. Ale těším se na druhák, to bude mazec - plno předmětů, zkoušek, sice si asi vytrhám vlasy o zkouškovém, ale lepší než tohle...

S R. se máme skvěle! Ale taky už netrpělivě čekáme, až budeme moct vyrazit ven. K narozkám jsem dostala malého čertíka s nápisem: Čert tě vem! Chlapec říkal, že si toho nevšiml, když to kupoval, ale já mu říkám, že tomu nevěřím, i když vím, že je to pravda, haha. Na jeho narozeniny ho hodlám zhýčkat - budu vařit i péct, objednala jsem mu němčinu pro samouky a půjdeme na koncert Monkey Business (název CD viz nadpis.)! A jestli si jednou jedinkrát postěžuje, tak se nafouknu a bude. Teda spíš nebude! ;-)

Plánuju blog trochu rozjet, ale jelikož právě vidím, jak ze sebe ty slova tlačím, tak nevím, jak dlouho mě ta myšlenka "rozjetí" bude držet.


sobota // Třetí noc v novém bytě

16. února 2013 v 20:45 | Dazy |  Ze života
Ahojky :-) Doufám, že se máte dobře a že nejste tak unavení, jako jsem já. Minulou neděli jsme s mamkou, taťkou a bráchou stěhovali první část nábytku, pak jsem měla školu a od čtvrtka stěhujeme od rána do večera. Jsem unavená, ale už to máme skoro za sebou. Před půl rokem jsme se s mamkou stěhovaly do prvního patra z přízemí, aby pan majitel mohl opravit přízemí a teď jsme se stěhovaly, aby mohl opravit 1. patro a půdu. Šly jsme z dvoupokojového bytu do dvoupokojového bytu. A teď bydlíme v jednopokojovém. To byste nevěřili, co se sem všechno vejde :-D Moje postýlka je sice v kuchyni, plánuju si koupit rozkládací pohovku, aby to tak nebilo do očí, ale jsem spokojená. V pokoji spí mamka, je tu taky obývák a moje studovna, haha.

Což mi připomíná, že začal letní semestr. Z rozvrhu jsem mírně nespokojená, i když mám volný čtvrtek i pátek. V pondělí jsem ve škole od 11:30 do 20:00 (a aby toho nebylo málo, posledním předmětem je fyzika, která trvá přes tři hodiny a všechny naše úkony jsou bodovány, ehm).

Baví mě asi dva předměty z desíti, což je skutečně krize.

Dobrou náladu mám jen z doktorů, kteří mě učili v zimáku. Když jsem si za nimi šla nechat zapsat výsledky, tak jsem málem praskla pýchou :-D První doktor mi řekl, že je to velmi neobvyklý výsledek (béé), že se to často nevidí a že mi tedy gratuluje :-) Pak jsem šla za dalším doktrorem a tem mi řekl, že béčko považuje za jedničku a áčko (které jsem dostala) považuje za nadpřirozenou věc :-D A jako třešničku na dortu mi nabídl, že můžu už od prváku jít pomáhat do laboratoře!!! Jsem na sebe hrozně pyšná a až si zvyknu na letňák, tak mu napíšu co bude nebo nebude :-)

Bolí mě záda (nemám ještě dole svou židličku), takže končíím!

Mějte se fanfárově!

 


Two Men In Love by The Irrepressibles

24. ledna 2013 v 20:52 | Dazy |  Hudba

Dokonalost!

neděle // I miss being dazlious

20. ledna 2013 v 13:01 | Dazy |  Ze života
Nový blog jsem založila, abych tam mohla psát i "zápisky" z biologie a chemie. A pak - najednou - jsem si řekla, proč bych to sakra dělala. Když tak koukám na naši třídu, hodně lidem by se to hodilo, ale všichni máme stejné podmínky na to si všechno vypracovat. Neříkám, že já si všechno zpracovávám, to ne, něco mi přijde zbytečný a na něco bylo prostě a jednoduše pozdě, ale to, co mám, tak nad tím jsem strávila tolik času, že to nikomu nebudu strkat až pod nos. (Nehledě na to, že když jim něco pošlu, tak se to někteří stejně nedokážou naučit.)

Zkouškové bude brzy za mnou, na poslední zkoušku si docela věřím, protože je to opakování z učiva na maturitu. Samozřejmě nejsem jako pár lidí, co říká, že se na to ani nepodívá. Myslím, že se mi to zopakování bude hodit v budoucím studiu, kdy předměty budou čím dál více specifičtější. (Učení sice už odkládám tři dny, což je rekord mé prokrastinační historie, ale dnes opravdu začnu :-)

Mám za sebou tři zkoušky - matika, obecná a anorganická chemie a buněčná biologie. Všechno za bé. Jedna mínus zní lépe :-D (Ale jsem prostě béčko :-D) Z buněčky jsem nejlepší, druhá nejlepší známka byla C. Víte, co je hrozný? Že jsem z toho v první chvíli neměla ani radost. Opravdové zadostiučení jsem pocítila, až když jsem zjistila, že nikdo nemá béčko ani áčko. (Tohohle bych se měla co nejdříve zbavit. Chtěla bych mít radost z toho, že zkoušku udělám a ne z toho, že jsem ji udělala lépe než někdo jiný. To je tím, že jsem byla vždycky zvyklá, že mi to v biologii šlo... Teď jsem na biologickém oboru s dalšími biology a musím si sakra uvědomit, že není ostuda nebýt nejlepší... Ono mamka tomu taky nepřidává. Když jí řeknu, že mám béčko, tak se zeptá, proč nemám áčko. PROTOŽE TO NEJDEEE! Bleh. Konec, něco s tím udělám :-)

Ale z chemie jsem měla radost obrovskou! Měla jsem štěstí na otázky, ústní jsem zvládla perfektně, ale předtím jsem psali test a neměla jsem dva příklady, takže řekl, že mi dá bé. Bé z chemie? To je tisíckrát lepší, než jsem si kdy mohla představit. Pan doktor je strašně hodný. Když mi zadával otázku: Pohled na hmotu ve starověkém Řecku, tak se zeptal, jestli se mu tam nezhroutím. (Zřejmě se nejedná o oblíbenou otázku :-) Ale já maturovala ze společenských věd, takže jsem tohle měla v malíku! Pak jsem dostala alkalické kovy, takže pohoda. Na nic se mě nezeptal, řekl jen: Výborně! a já šla domů!

R. mě podporuje a věří mi tak, jako mi nikdo nevěří. Tady mě ale mrzí další věc. Když jsem měla zkoušku z matiky, tak u náš R. spal a já s ním skoro nemluvila, protože jsem měla nervy ze zkoušky. Vidíme se velice málo a když tu je, tak to zrovna takhle blbě vyšlo, že jsem si to ani dosytosti neužili... Ale říkala jsem mu, že až bude letňák, tak si to vynahradíme. Ať už teda je a ať už R. přijede!

Taky se konečně R. seznámil s mamkou, haha. Jsou to skoro dva roky, co jsem spolu, ale nikdy to nějak nevyšlo. Většinou jsem jezdila já za ním - a poznala snad všechny členy jeho rodiny, nebo přijel, ale jaksi se necítil a vždycky jsem z domu odešli dřív, než přišla mamka. (Samozřejmě nám to bylo vyčítáno :-D) A pak konečně, přišlo to jako blesk z čistého nebe: R. tu chtěl přespat a ani jsem mu to nenavrhla já, tudíž jsem ho týdny a měsíce nepřemlouvala!

(Jednou se vlastně s mamkou viděli - když jsem přišli z koncertu J.A.R., ale to mamka tak trochu spala...)

Nebudu vám lhát, mamka by samozřejmě radši uvítala to, že bych si našla jen o pár let staršího kluka, ale to já néé, ale nic neříkala. (Na prášky z toho byla první měsíce, ale pak všichni z mého okolí pochopili, že je to přesně to, co jsem vždy chtěla, takže nezbývalo, než mě, nás, podpořit!)

Mno. Asi ano, vracím se sem.
Dazy

Další články


Kam dál