Ze života

sobota // Happiness of Postmodern Age

30. března 2013 v 22:00 | Alí
Táákže. Nový měsíc, nový dyzajn, nové roční období, ale stále stejné počasí. Blé. Už se hrozně moc těším na jaro, na procházky přírodou, na trhání rostlin a jejich sušení, abych si mohla udělat nový herbář. (Škoda, že nemůžu použít svůj starý. Proč? Žádná kytka nemá kořen. A jejich schedy (pro mě to budou stejně vždycky tabulky) neobsahují všechny informace. Nově tam místo jednoduché lokality ("louka kousek od zastávky") má být region, fytogeografická oblast, obec, biotop, nadmořská výška a dopr- i GPS souřadnice. No, přesnost především, ale jak to udělám, to nevím ;-)

Škola je nudná. Máme málo předmětů, na polovinu už ani nechodím. Děláme systémy - všechno "stačí" umět latinsky, pak fyziku - taky sranda, ale mám dobře našlápnuto, takže to nakonec bude nejmenší zlo, ze cvičení z chemie máme arogantního panáka (pan češtinář z gymplu má konkureci), takže sečteno a podtrženo - letní semestr je prostě nuda. Ale těším se na druhák, to bude mazec - plno předmětů, zkoušek, sice si asi vytrhám vlasy o zkouškovém, ale lepší než tohle...

S R. se máme skvěle! Ale taky už netrpělivě čekáme, až budeme moct vyrazit ven. K narozkám jsem dostala malého čertíka s nápisem: Čert tě vem! Chlapec říkal, že si toho nevšiml, když to kupoval, ale já mu říkám, že tomu nevěřím, i když vím, že je to pravda, haha. Na jeho narozeniny ho hodlám zhýčkat - budu vařit i péct, objednala jsem mu němčinu pro samouky a půjdeme na koncert Monkey Business (název CD viz nadpis.)! A jestli si jednou jedinkrát postěžuje, tak se nafouknu a bude. Teda spíš nebude! ;-)

Plánuju blog trochu rozjet, ale jelikož právě vidím, jak ze sebe ty slova tlačím, tak nevím, jak dlouho mě ta myšlenka "rozjetí" bude držet.

sobota // Třetí noc v novém bytě

16. února 2013 v 20:45 | Dazy
Ahojky :-) Doufám, že se máte dobře a že nejste tak unavení, jako jsem já. Minulou neděli jsme s mamkou, taťkou a bráchou stěhovali první část nábytku, pak jsem měla školu a od čtvrtka stěhujeme od rána do večera. Jsem unavená, ale už to máme skoro za sebou. Před půl rokem jsme se s mamkou stěhovaly do prvního patra z přízemí, aby pan majitel mohl opravit přízemí a teď jsme se stěhovaly, aby mohl opravit 1. patro a půdu. Šly jsme z dvoupokojového bytu do dvoupokojového bytu. A teď bydlíme v jednopokojovém. To byste nevěřili, co se sem všechno vejde :-D Moje postýlka je sice v kuchyni, plánuju si koupit rozkládací pohovku, aby to tak nebilo do očí, ale jsem spokojená. V pokoji spí mamka, je tu taky obývák a moje studovna, haha.

Což mi připomíná, že začal letní semestr. Z rozvrhu jsem mírně nespokojená, i když mám volný čtvrtek i pátek. V pondělí jsem ve škole od 11:30 do 20:00 (a aby toho nebylo málo, posledním předmětem je fyzika, která trvá přes tři hodiny a všechny naše úkony jsou bodovány, ehm).

Baví mě asi dva předměty z desíti, což je skutečně krize.

Dobrou náladu mám jen z doktorů, kteří mě učili v zimáku. Když jsem si za nimi šla nechat zapsat výsledky, tak jsem málem praskla pýchou :-D První doktor mi řekl, že je to velmi neobvyklý výsledek (béé), že se to často nevidí a že mi tedy gratuluje :-) Pak jsem šla za dalším doktrorem a tem mi řekl, že béčko považuje za jedničku a áčko (které jsem dostala) považuje za nadpřirozenou věc :-D A jako třešničku na dortu mi nabídl, že můžu už od prváku jít pomáhat do laboratoře!!! Jsem na sebe hrozně pyšná a až si zvyknu na letňák, tak mu napíšu co bude nebo nebude :-)

Bolí mě záda (nemám ještě dole svou židličku), takže končíím!

Mějte se fanfárově!

neděle // I miss being dazlious

20. ledna 2013 v 13:01 | Dazy
Nový blog jsem založila, abych tam mohla psát i "zápisky" z biologie a chemie. A pak - najednou - jsem si řekla, proč bych to sakra dělala. Když tak koukám na naši třídu, hodně lidem by se to hodilo, ale všichni máme stejné podmínky na to si všechno vypracovat. Neříkám, že já si všechno zpracovávám, to ne, něco mi přijde zbytečný a na něco bylo prostě a jednoduše pozdě, ale to, co mám, tak nad tím jsem strávila tolik času, že to nikomu nebudu strkat až pod nos. (Nehledě na to, že když jim něco pošlu, tak se to někteří stejně nedokážou naučit.)

Zkouškové bude brzy za mnou, na poslední zkoušku si docela věřím, protože je to opakování z učiva na maturitu. Samozřejmě nejsem jako pár lidí, co říká, že se na to ani nepodívá. Myslím, že se mi to zopakování bude hodit v budoucím studiu, kdy předměty budou čím dál více specifičtější. (Učení sice už odkládám tři dny, což je rekord mé prokrastinační historie, ale dnes opravdu začnu :-)

Mám za sebou tři zkoušky - matika, obecná a anorganická chemie a buněčná biologie. Všechno za bé. Jedna mínus zní lépe :-D (Ale jsem prostě béčko :-D) Z buněčky jsem nejlepší, druhá nejlepší známka byla C. Víte, co je hrozný? Že jsem z toho v první chvíli neměla ani radost. Opravdové zadostiučení jsem pocítila, až když jsem zjistila, že nikdo nemá béčko ani áčko. (Tohohle bych se měla co nejdříve zbavit. Chtěla bych mít radost z toho, že zkoušku udělám a ne z toho, že jsem ji udělala lépe než někdo jiný. To je tím, že jsem byla vždycky zvyklá, že mi to v biologii šlo... Teď jsem na biologickém oboru s dalšími biology a musím si sakra uvědomit, že není ostuda nebýt nejlepší... Ono mamka tomu taky nepřidává. Když jí řeknu, že mám béčko, tak se zeptá, proč nemám áčko. PROTOŽE TO NEJDEEE! Bleh. Konec, něco s tím udělám :-)

Ale z chemie jsem měla radost obrovskou! Měla jsem štěstí na otázky, ústní jsem zvládla perfektně, ale předtím jsem psali test a neměla jsem dva příklady, takže řekl, že mi dá bé. Bé z chemie? To je tisíckrát lepší, než jsem si kdy mohla představit. Pan doktor je strašně hodný. Když mi zadával otázku: Pohled na hmotu ve starověkém Řecku, tak se zeptal, jestli se mu tam nezhroutím. (Zřejmě se nejedná o oblíbenou otázku :-) Ale já maturovala ze společenských věd, takže jsem tohle měla v malíku! Pak jsem dostala alkalické kovy, takže pohoda. Na nic se mě nezeptal, řekl jen: Výborně! a já šla domů!

R. mě podporuje a věří mi tak, jako mi nikdo nevěří. Tady mě ale mrzí další věc. Když jsem měla zkoušku z matiky, tak u náš R. spal a já s ním skoro nemluvila, protože jsem měla nervy ze zkoušky. Vidíme se velice málo a když tu je, tak to zrovna takhle blbě vyšlo, že jsem si to ani dosytosti neužili... Ale říkala jsem mu, že až bude letňák, tak si to vynahradíme. Ať už teda je a ať už R. přijede!

Taky se konečně R. seznámil s mamkou, haha. Jsou to skoro dva roky, co jsem spolu, ale nikdy to nějak nevyšlo. Většinou jsem jezdila já za ním - a poznala snad všechny členy jeho rodiny, nebo přijel, ale jaksi se necítil a vždycky jsem z domu odešli dřív, než přišla mamka. (Samozřejmě nám to bylo vyčítáno :-D) A pak konečně, přišlo to jako blesk z čistého nebe: R. tu chtěl přespat a ani jsem mu to nenavrhla já, tudíž jsem ho týdny a měsíce nepřemlouvala!

(Jednou se vlastně s mamkou viděli - když jsem přišli z koncertu J.A.R., ale to mamka tak trochu spala...)

Nebudu vám lhát, mamka by samozřejmě radši uvítala to, že bych si našla jen o pár let staršího kluka, ale to já néé, ale nic neříkala. (Na prášky z toho byla první měsíce, ale pak všichni z mého okolí pochopili, že je to přesně to, co jsem vždy chtěla, takže nezbývalo, než mě, nás, podpořit!)

Mno. Asi ano, vracím se sem.
Dazy

Vysoká, vysoká :-)

26. září 2012 v 19:11 | Dazy
Ahojky :-) Určitě jsem zaregistrovali moji odmlku. Třetího září jsem měla zápis, další den jsem si udělala rozvrh a každým dnem jsem čím dál víc litovala, že jsem se přihlásila na ten seznamovák. V neděli, v den odjezdu, to bylo samozřejmě nejhorší. Chtěla jsem mít ještě týden na to, abych nemusela nic dělat. Ale v neděli jsem odjela.

čtvrtek // HULALA

2. srpna 2012 v 16:11 | A.
Ahojky, zdravím vás! V minulém článku jsem vám slibovala cvičební plán, který byl super před dvěma lety, ale jelikož už není vůbec super, tak ho sem ani dávat nebudu, haha. Ale ráda vám řeknu tohle: Stáhněte si někde videa s pilates (nejlepší jsou rapid a podobné), je to super zabíračka a po deseti minutách se cítím jako jiný člověk. (A tak... aspoň trochu...) Někdy té hodné paní nadávám, což si samozřejmě nezaslouží, ale já si nemůžu pomoct, protože říká: Já vím, že to pálí, i mě to pálí... Co jinýho než fuck off jí mám říct? A tak někdy jen tak sedím a dívám se, jak se dře a říká, jak skvěle mi to jde :-)

Dnes jsem dostala první dárek k svátku. Ano, já vím, svátek nemám, proto to bylo tak snadné, aby ten dárek byl první. Když jsme se stěhovaly, tak jsem vyhodila svou židličku. Měla jsem ji asi deset let a hodně se to na ní podepsalo, tak šla. (Vlastně ještě asi týden byla před bytem a dělníci se střídali, aby si taky někdy mohli sednout. Pak si přivezli lavičku a celý den nedělali nic jiného, než že na ní seděli.) No, takže mi dnes maminka dala novou židličku, je červená a je to důvod proč teď píšu, protože mám lokty ve správné poloze, nebolí mě záda a tak jsem dostala nejen chuť napsat na blog, ale dokonce jsem si chtěla doplnit poznámky do diáře. (Po vteřině jsem ho zase zavřela, viděla jsem, že pojedu v září na seznamovák a přešla mě chuť na vše. Bóže, nechci tam, nechci se s nikým bavit.)

V pátek jsem byla s jedním klukem na pivu. Viděli jsme se dvakrát v životě, z toho jednou jsem to celé prospala, což je ostudné, když vám prozradím, že to bylo v hospodě. (Poprvé a - zatím - naposledy, co jsem spala v hospodě, haha.) Někdy před maturitou jsme si sem tam napsali. (Ahoj. Ahoj. Jak se máš? Promiň, už mi konči dvacetivteřinová přestávka, musím se jít učit, ahoj. Tak ahoj. - Hádejte, která jsem! Ano, kurzíva.) Ale po maturitě nás spojilo nenadálé štěstí z naší geniality, takže jsme se rozhodli se sejít i s naším společným kamarádem J., mým bývalým spolužákem ze základky a jeho spolužákem ze střední. Domluvila jsem to na sedm hodin, chtěla jsem dřív, ale pak jsem si to rozmyslela, jako vždy jsem se bála, že si nebudeme mít co říct. Ale to se nestalo, ani v nejmenším. Budete na mě velice pyšní, když vám to řeknu! Obstarala jsem minimálně polovinu konverzace!!! A tím jsem prosímpěkně dokázala, že nejsem divná, ani chladná, ani nekomunikativní. Ne! Prostě je jen na světě málo lidí, se kterými si rozumím a proto téměř vůbec nemluvím. R. mi říkal, že mám víc mluvit, když někde jsme. Ale většinou jsme mezi takovými lidmi, se kterými si prostě nemám co říct. Nemám dítě, takže těžko vás budu zásobovat historkama o ulepených rukou, nemám práci, nejsem divná, nejsem úchyl, takže většinou si opravdu nemám s nikým co říct. Je to snad moje chyba? Víte, vždycky se najde téma, o kterém se dva lidé můžou bavit, ale když něco řeknu a ten druhý se se mnou ani bavit nechce, tak to asi nezachráním. A tak sedím a myslím na to, že až přijdu domů, tak si budu číst a lenošit a je mi dobře. Nijak ničí existenci nenarušuji. Bude to muset být pro všechny dostačující. Já víc nesvedu a ani nechci. To, že jsem tichá, přece neznamená, že jsem divná. Prostě neukazuju na tramvaj a neřeknu: Hele, tramvaj a vepředu ji dokonce někdo řídí. Nemůsím komentovat všechno, co vidím, netlachám, nepřetvařuju se, pokud to není v zájmu více lidí. Je to špatný?! (To jsem se ale rozčílila :D :D)

Pak mě v sobotu ráno vzbudil R., skutečně jsem myslela, že se zblázním. Ale nakonec to bylo strašně... hezký. Psali jsme si od šesti do osmi na icq a bylo to prostě super, hrozně milý. Už se skutečně nechci a nebudu trápit blbostma. Šíleně mě to unavuje. Místo breku budu křičet, protože jinak mě stejně nikdo neposlouchá.

Táákže, místo článku o cvičení asi napíšu něco o akné. Už jsem si užila svoje, hodně přípravků jsem zkusila a konečně mám snad to, co už s tím vším skončí. Snad to někdy spáchám a snad to někomu pomůže.

To jest vše, děkuji za pozornost :-)

úterý // PO DLOUHÉ DOBĚ

17. července 2012 v 15:19 | A.
Ahojky, poslušně hlásím, že jsem živá, zdravá a spokojená. Těm, kdo zaregistrovali můj minulý článek, se chci velice omluvit. Jak jsem psala - jsem tak trochu drama queen a byla jsem tak trochu v háji. Řeknu vám jedno, jsem s R. a všechno je to tak složitý.. ale už jsem rozhodnutá. Polovina věcí se dá změnit, druhá ne, tak uvidím. Je mi devatenáct, ať se bude dít cokoli, tak JÁ to vždyky přežiju, takže o mě nemějte starosti.

Když teď píšu, hrozně hledám slova. Možná je to tím tématem, o kterém píšu, ale možná je to taky tím, že jsem psání už odvykla. Tenhle rok jsem tomu vážně moc nedala. Ale budu se snažit se polepšit. Zapomněla jsem, jaké to je mít blog. A hlavně jsem zapomněla, proč jsem si ho stále znovu a znovu zakládala. Kvůli vám, těm, kteří sem někdy nahlédnete. Hrozně jsem si zvykla všechno dusit v sobě a s nikým, snad kromě R., to neprobírat. A to vede ke všem těm krizím, které občas mám. Každopádně teď se cítím velice dobře a snad mám ještě něco, co světu můžu nabídnout.

Tento rok byl velice náročný a jsem ráda, že většinu věcí, kterých jsem se před rokem bála, mám za sebou. Jsem nesmírně ráda, že mám za sebou maturitu. Bylo šílené mít dva měsíci ten kámen na srdci, v hlavě, břichu... Pamatuju si, jak jsem šťastná odcházela ze školy, když jsem to měla za sebou. Byla jsem na sebe tak šíleně pyšná! :-) A pak jsme se s mamkou stěhovaly. Zbytečně jsme se s tím nestresovaly, za týden jsme byly přestěhované o patro výš. Pan majitel nám napsal dopis, že se budeme muset vystěhovat, protože bude dělat v celém domě rekonstrukci, pak nám nabídl mini byt, mamka ho odmítla a tak nám nabídl, že se můžeme přestěhovat do bytu o patro výš. Vtipné na tom je, že až bude "spodek" hotový, tak zase pošupeme zpátky, aby se mohl opravit i "vršek". Ale co je na tom opravdu úžasné - že se nemůžeme vrátit do našeho starého bytu, protože k němu bude připojena jedna místnost a poté byt bude rozdělen na dva miniaturní. Takže až se opraví vršek, tak zase půjdeme nahoru, abychom měly kam dát věci. A pak tu snad zůstaneme. Snad :P

Zase jsem začala cvičit. Po maturitě jsem se na to konečně mohla vrhnout, protože po dobu přípravy na ni jsem přibrala pár kilo. Vždycky, když jsem potřebovala pauzu, musela jsem sama pro sebe najít výmluvu, proč potřebuju volno. Takže jsem to pojala tak, že "nabírám sílu". (Žrala jsem.) Na začátku června jsem tedy cvičit začla, ale přibrala jsem další dvě kila, tak jsem se na to... Teď jsem v počítači našla svůj cvičební plán, který je docela náročný takhle na začátek, ale nechci ztrácet čas. Podle údajů, které jsem si vedla, jsem tak zhubla vcelku rychle, takže jestli se to podaří znovu, tak vám ho sem dám. (Vám ne, vy vypadáte krásně, ale třeba sem někdo zabloudí, kdo ho bude chtít :D)

Napište mi, jak se máte, jak si užíváte léta. Moc ráda se také podívám na vaše blogy. (Konečně!)

 
 

Reklama